Historické osobnosti Koreje


Tan Gun

Legendární zakladatel Koreje

V nejstarším korejském mýtu o Tan Gunovi vysílá nejvyšší nebeské božstvo Hwanin svého syna Hwanunga, aby i na zemi založil nebeské království. Hwanung totiž velice toužil poznat život lidí na zemi. Dostal tedy povolení, aby odešel do pozemského světa. Se třemi božskými pečetemi a v doprovodu tří tisíc služebníků se snesl po duhovém oblouku pod veliký santalový strom na jednom z vrcholků velkého bílého pohoří Tchebeksan a založil na tom místě město bohů - Sinsi. Stal se tam vládcem a začal místní lid učit řemeslným dovednostem a obdělávání půdy.

V lesích na úbočí této hory žili v té době tygr a medvědice, kteří velice toužili po tom, aby se stali lidmi. Vydali se proto za Hwanungem, a ten jim opravdu poradil, co mají dělat, aby se jejich přání splnilo. Dal jim pelyněk, dvacet svazků česneku a pak jim přikázal, aby se odebrali do temné jeskyně a tam plných 100 dní nejedli nic jiného než tento pelyněk a česnek. Tygr zkoušku nevydržel a z jeskyně po několika dnech odešel. A tak byla nakonec úspěšná pouze medvědice, která se proměnila v krásnou ženu jménem Ung-Yo ("dívka zrozená z medvěda"). Medvědice byla spokojená, ale ke štěstí ji chybělo, aby mohla mít dítě.

Šla proto znovu poprosit božského Hwanunga. Ten se nakonec stal jejím mužem a zplodil s ní krásného syna, kterému dal jméno Tan Gun (princ santalového stromu).

Když Tan Gun vyrostl, odešel z hor dolů a založil 3. dne 10. měsíce roku 2333 před našim letopočtem velkou říši, které pak dal jméno Čoson (země jitřní svěžesti), později nazývanou Ko (starý) Čoson, a na dobu témeř dvou tisíc let se pak stal jejím vládcem a prvním zákonodárcem. Sám ale nebyl bohem a na konci svého velice dlouhého života se podle pověsti opět vrátil na nebesa. Zanechal po sobě řadu potomků, ale už žádný z nich se později nestal vládcem. Budoucí korejští králové se také nikdy nepokoušeli odvozovat svůj původ od Tan Guna.

Generál Choi po tomto starověkém vládci pojmenoval sestavu Dan Gun, kterou se učí držitelé 8. kupu (žlutý pásek).




Budhistický mnich Won Hyo

(617 - 686)

Snad nejvýznamější mnich a učenec své doby, hrál zásadní roli v rozsáhlé propagaci budhistického učení "Čisté země" po celém království. Učení "Čisté země" byla budhismem pro masy, tedy vírou, již mohli pochopit a přijmout i nevzdělaní. Nevyžadovala pochopení žádného složitého učení budhistických súter, stačilo pouze opakovat slova "Namu Amitcha-bul" jako způsob, jak vzdát poctu budhovi. Pokud člověk pouze opakoval tato nesmírně jednoduchá zbožná slova, mohl se znovu narodit v "Čisté zemi" či západním ráji, kde žije budha Amitábha. Učení čisté země se stalo budhismem mas zčásti pro přístupnost a snadnost obřadů, zčásti proto, že nabízelo naději na únik ze zoufalství životanaplněného každodenním utrpením způsobeným obrovskými nerovnostmi ve společnosti Silly pod autoritářskou vládou.

Won Hyo Wonhyo strávil první část své kariéry jako mnich. V roce 661 odešel s přítelem do Číny, kde chtěli studovat budhismus. Cestou je zastihl velký liják a byli nuceni se ukrýt někde, o čem se domnívali, že je kamený svatostánek. V noci Won Hyo dostal žízeň, a tak nahmatal nádobu, o které si myslel, že je to tykev a napil se z ní studené, osvěžující vody. Ráno společníci zjistili, že jejich úkryt je ve skutečnosti hrobka pokrytá lidskými lebkami a nádoba, ze které v noci pil, je lidská lebka s poloslanou vodou. Pohnut touto zkušeností s vírou, že odporné místo se zdálo být útulným útočištěm, Won Hyo žasl nad silou lidské mysli transformovat realitu. Na základě této události, Won Hyo opustil dráhu mnicha a začal šířit budhismus jako laik.

Protože Won Hyo odmítal jakoukoli konfrontaci, bylo pochopitelné, že začal kázat právě učení Čisté země. Když podle jedné legendy Won Hyo porušil své sliby a se sillskou princeznou zplodil syna Sol Chonga, cestoval prý do všech koutů země, kál se a všude kázal víru Čisté země. Jeho usilovná snaha údajně obrátila na budhistickou víru nejméně osmdesát procent obyvatel království Silla. Mimo to během celého svého života napsal přes 80 prací ve více než 200 svazcích.

Generál Choi po tomto budhistickém mnichu pojmenoval sestavu Won Hyo, kterou se učí držitelé 6. kupu (zelený pásek).




Generál Kim Yoo-sin

(595-673)

Kim Yoo-sin je beze sporu nejpopulárnější hrdina korejského starověku.

V šestnácti letech se stal hwarangem a byl respektovaným vůdcem sillského království, říkali mu "služebník dračího květu". Když mu bylo sedmnáct let, království Koguro a Pekče se spojily a zaútočily na království Silla. Tehdy odešel do hor a po tři dny se tam modlil. Následujícího roku společně s ostatními hwarangy diskutovali o sjednocení země. Kim Yoo-sin se velmi významně zasloužil o sjednocení poloostrova pod nadvládou království Silla.

Z jeho soukromého života se ví jen velice málo, avšak traduje se několik historek o tom, jak už už jel navštívit svou rodinu, ale povinnost táhnout do boje pro něj byla přednější.

Ještě v pokročilém věku stál v čele vojska, protože pouhé jeho jméno nepřítele zastrašovalo. Vážili si ho i číňané, protože si dokázal zjednat respekt a tchangské generály nepovažoval za nadřízené, ale maximálně za sobě rovné.

Podle pramenů se oženil až v 60 letech s třetí dcerou krále Mu-jola, s níž měl pět synů a čtyři dcery. Všichni z nich dosáhli vysokého postavení, ale nikdo z nich už tak prominentního jako otec.

Generál Choi po tomto skvělém vojevůdci pojmenoval sestavu Yoo Sin, kterou se učí držitelé 3. danu (černý pásek).




Hwa Rang

Válečníci království Silla pocházeli skoro vždy z elitní vrstvy, pokud už ne přímo z královské krve, pak ze starověké vojenské organizace Hwa Rang (chlapci - květiny).

Byla to organizace šlechtických mladíků ve věku od patnácti do dvaceti let. O její vytvoření se zaloužil sillský král Jin Hung ve druhé polovině 6. století, přičemž jejím cílem bylo vychovat elitu jak vojenskou, tak i politickou a rituální.

Jiným možným vysvětlením vzniku hwarangů je určitá kontrola mladých. Vzdělávání se odvíjelo od potřeb království, hwarangové jejichž vůdcové bývali většinou různým způsobem spřízněni s panovnickým rodem, se cvičili v bojových uměních, součástí vychovy však byla i duchovní složka (filosofie, umění, hudba), o čemž svědčí hwarangský kodex, složený ze tří různých učení - konfucianismu, budhismu a taoismu.

Výuka probíhala na odlehlých místech, u hor a řek, což vede k různým spekulacím, jak co se týče jejího zaměření, tak i např. tajných obřadů. Po jejím ukončení sloužili hwarangové jako vojáci, generálové, někteří se stali ministry nebo váženými muži. Vlastností, jíž se proslavili, byla jejich bezpodmínečná oddanost vlasti. Dokonce se o nich píše v čínských kronikách: "... v Sille vybírají krásné potomky významných lidí, potírají je pudrem, oblékají do nádherných šatů a říkají jim chlapci - květiny."

Jedním z nejznámějších hwarangů byl také největší hrdina sillských a snad i korejských dějin, generál Kim Ju-sin.

Hwarangové byli učeni pěti hlavním principům mezilidských vztahů:

lidskost (in)
spravedlnost (ui)
zdvořilost (je)
moudrost (či)
důvěra (sin)

Dále byli učení v šesti uměních:

etika (je)
hudba (ak)
lukostřelba (sa)
jezdectví (o)
psaní (so)
matematika (su)

Nakonec byli také učeni ve třech nevojenských povoláních:

královský vychovatel
instruktor
učitel

K tomu byli vychovávání jak sloužit vládě a králi. Jednalo ze o tzv. pět příkazů, které pro hwarangy sepsal budhistický mnich Wong Wang:

věrně sloužit králi
se synovskou úctou sloužit rodičům
mít důvěru k příteli
neustupovat v boji
zabíjet zvířata vybíraje si

Vlastní výcvik hwarangů se skládal z celé řady aktivit zaměřených na kultivaci ducha a těla. Hwarangové byli cvičeni ve válečných dovednostech jako je jízda na koni, lukostřelba, boj kopím, šerm a vrhání kamenů. Další prameny se zmiňují i o praktikování bojového umění beze zbraně – pravděpodobně subak. Buddhistická meditace a pobyty v horách pak měly za cíl mladé šlechtice připravit k boji psychicky, zocelit jejich vůli, zlepšit jejich v boji tak důležitou schopnost koncentrace, a vůbec celkově zlepšit jejich psychickou i fyzickou odolnost. Od hwarangů se očekávalo, že se v dobách války stanou statečnými vojáky a veliteli a v dobách míru věrnými úředníky a pomocníky krále. Organizace hwarang se stala významnou silou v bojích o sjednocení poloostrova v 7. století.

Generál Choi po této skupině válečníků pojmenoval sestavu Hwa Rang, kterou se učí držitelé 2. kupu (červený pásek).