Hwarangvé
Válečníci království Silla pocházeli skoro vždy z elity, pokud už ne přímo z královské krve, pak ze starověké vojenské organizace hwarangů. Byla to organizace šlechtických mladíků ve věku od patnácti do dvaceti let. O její vytvoření se zaloužil sillský král Jin Hung ve druhé polovině 6. století, přičemž jejím cílem bylo vychovat elitu jak vojenskou, tak i politickou a rituální. Jiným možným vysvětlením vzniku hwarangů je určitá kontrola mladých. Vzdělávání se odvíjelo od potřeb království, hwarangové jejichž vůdcové bývali většinou různým způsobem spřízněni s panovnickým rodem, se cvičili v bojových uměních, součástí vychovy však byla i duchovní složka (filosofie, umění, hudba), o čemž svědčí hwarangský kodex, složený ze tří různých učení - konfucianismu, budhismu a taoismu.
Výuka probíhala na odlehlých místech, u hor a řek, což vede k různým spekulacím, jak co se týče jejího zaměření, tak i např. tajných obřadů. Po jejím ukončení sloužili hwarangové jako vojáci, generálové, někteří se stali ministry nebo váženými muži. Vlastností, jíž se proslavili, byla jejich bezpodmínečná oddanost vlasti. Dokonce se o nich píše v čínských kronikách : " ... v Sille vybírají krásné potomky významných lidí, potírají je pudrem, oblékají do nádherných šatů a říkají jim chlapci - květiny."
Jedním z nejznámějších hwarangů byl také největší hrdina sillských a snad i korejských dějin, generál Kim Ju-sin.
Hwarangové byli učeni pěti hlavním principům mezilidských vztahů :
lidskost (in)
spravedlnost (ui)
zdvořilost (je)
moudrost (či)
důvěra (sin)
Dále byli učení v šesti uměních :
etika (je)
hudba (ak)
lukostřelba (sa)
jezdectví (o)
psaní (so)
matematika (su)
Nakonec byli také učeni ve třech nevojenských povoláních :
královský vychovatel
instruktor
učitel
K tomu byli vychovávání k šesti způsobům jak sloužit vládě a králi. Jednalo ze o tzv. pět příkazů, které pro hwarangy sepsal budhistický mnich Wong Wang :
věrně sloužit králi
se synovskou úctou sloužit rodičům
mít důvěru k příteli
neustupovat v boji
zabíjet zvířata vybíraje si
Vlastní výcvik hwarangů se skládal z celé řady aktivit zaměřených na kultivaci ducha a těla. Hwarangové byli cvičeni ve válečných dovednostech jako je jízda na koni, lukostřelba, boj kopím, šerm a vrhání kamenů. Další prameny se zmiňují i o praktikování bojového umění beze zbraně – pravděpodobně subak. Buddhistická meditace a pobyty v horách pak měly za cíl mladé šlechtice připravit k boji psychicky, zocelit jejich vůli, zlepšit jejich v boji tak důležitou schopnost koncentrace, a vůbec celkově zlepšit jejich psychickou i fyzickou odolnost. Od hwarangů se očekávalo, že se v dobách války stanou statečnými vojáky a veliteli a v dobách míru věrnými úředníky a pomocníky krále. Organizace hwarang se stala významnou silou v bojích o sjednocení poloostrova v 7. století.
Generál Choi po této skupině válečníků pojmenoval sestavu Hwa Rang, kterou se učí držitelé 2. kupu (červený pásek).
Více informací můžete najít také zde.
